Jedná se o pralesní reliktní druh první kategorie, který je prioritně chráněn podle směrnice Evropské unie o flóře, fauně a stanovištích. "Pro východní Alpy bylo dosud potvrzeno jen několik jednotlivých nálezů, včetně jednoho z Horního Rakouska před 119 lety v Trattenbachu v obci Ternberg," uvedli biologové Andreas Eckelt z innsbruckého muzea, Gregor Degaspari z Tyrolska a konzultant Heinz Mitter z Ansfeldenu, kteří se specializují na místní faunu brouků. Poslední nález v Rakousku byl učiněn před více než 40 lety.

32 pozorovaných osob

Během hloubkového výzkumu se výzkumníkům podařilo spatřit soumračníka rudokrkého na dalších dvou lavinových lokalitách v Bodinggraben s celkem 32 jedinci, čímž byla potvrzena první větší populace ve východních Alpách. Další známá populace se nachází v pralese v Bělověžském národním parku v Polsku a Bělorusku.

Nová zjištění

Během průzkumů v národním parku byly také získány nové zásadní poznatky o biologii a životních nárocích tohoto druhu. Například o plně vyvinutém, pohlavně dospělém broukovi se dříve vědělo, že je starý pouze dva týdny, Andreas Eckelt však nyní dokázal stanovit jeho stáří na nejméně čtyři týdny. Rozhodujícím faktorem pro jeho výskyt není ani tak druh stromu, jako spíše kvalita substrátu, tj. specifický proces rozkladu dřeva na mrtvém dřevě. Nejvyšší podíl pralesních reliktních druhů lze nalézt v nedotčených lesních porostech v bučinách světového dědictví, kde se stromy mohly po staletí přirozeně vyvíjet. Žijí zde například známé druhy, jako je dlouhozobka alpská (Rosalia alpina) nebo dlouhozobka šarlatová (Cucujus cinnaberinus), ale také mnoho neznámých druhů, jako je například oranžově skvrnitý tmář (Dircaea australis), druh, který se vyskytuje pouze v posledních zachovaných pralesích v Evropě. Tito živočichové vyžadují pro svůj trvalý vývoj silně dimenzované, bíle ztrouchnivělé mrtvé dřevo buku nebo jilmu na slunném místě. Většina těchto pralesních reliktů je pro své přežití závislá na dřevokazných houbách, které jsou již také často velmi vzácné.

Fauna mrtvého dřeva jako důležitý základ

V zájmu zachování přírodního dědictví Rakouska a jeho druhů je proto prioritou ochrana původních a starých lesů, protože právě v nich se dosud vyskytuje nejvíce ohrožených lesních organismů. "Díky tomuto senzačnímu objevu se počet původních reliktních lesních druhů v Národním lesnickém parku Kalkalpen zvýšil na 41 známých druhů," říká ředitel národního parku Josef Forstinger. "V žádné jiné lesní oblasti ve Východních Alpách, kterou tvoří nejrozšířenější indikační dřeviny měděný buk, smrk a jedle, není v současnosti potvrzeno zdaleka tolik reliktů." Nationalpark Kalkalpen Díky této rozmanitosti a kvalitě stávající fauny mrtvého dřeva se dnes jedná o jeden z nejvýznamnějších přírodě blízkých lesů ve střední Evropě a jedno z nejdůležitějších refugiálních území silně ohrožené a pralesní středoevropské lesní fauny. Tento objev znovu zdůrazňuje naléhavost a význam dalšího vnějšího využívání starých a původních lesních stanovišť.