Houby a lišejníky

Největší podíl na rozkladu dřeva v lesích mají houby. Počet druhů osídlujících mrtvé dřevo je obzvláště vysoký a v původních lesích může přesahovat 2000 druhů.
Stromové houby vyrůstají z kmene buku
Plodnice plísně bukové ©HerfriedMarek

Houby

Pro přírodě blízké lesní porosty je charakteristická přítomnost velkého množství hub, které využívají mrtvé dřevo.
Mnohé z těchto hub se však v důsledku rozsáhlého komerčního využívání lesů staly vzácnými. Vzácné a ohrožené druhy jsou závislé zejména na silném mrtvém dřevě s velkým průměrem. Známá a rozšířenáhouba troudnatec(Fomes fomentarius) je charakteristickou houbou pro poněkud silnější mrtvé dřevo buku. Další známou dřevokaznou houbou je hřib červenající. Je známá také jako hřib smrkový (Fomitopsis pinicola ).

Starý starý buk s houbami na kmeni
Starý buk ©HerfriedMarek

Houby + řasy = lišejníky

Lišejníky

Lišejníky vznikají ze dvou zcela odlišných organismů. Skládají se z houby a jednoho nebo více druhů řas. Společně vytvářejí zcela novou životní formu, která se nepodobá ani samotné houbě, ani řasám. Podle růstové formy se rozlišují lišejníky vousaté, keříčkovité, listové a krustovité. Houba se svými jemnými houbovými vlákny tvoří tělo lišejníku, které se také nazývá ložisko nebo thallus. Houba v tomto partnerství dominuje a určuje tvar lišejníku. Chrání řasy před vysycháním a umožňuje jim tak žít mimo vodu. Zásobuje řasy vodou a živnými solemi a chrání je před nadměrným zářením. Řasy jsou produkčními partnery. Obsahují zelený listový chlorofyl, který využívají k fotosyntéze. Dodávají houbě jako potravu výsledný cukr, protože houba si ho sama nedokáže vyrobit.

Lišejníky jsou obzvláště vhodné jako bioindikátory a reagují velmi citlivě na vlivy prostředí. Lišejníky jsou často tichými předzvěstmi významných změn v ekosystémech. Jejich výskyt závisí především na kvalitě ovzduší. Ukazují, kdy je přítomno nadbytek látek nebo kdy chybí důležité živiny. Vousaté lišejníky, jako je vousatka stromová nebo lišejník pravý plicník, jsou známkou vysoké kvality ovzduší.
Vyskytují se pouze v oblastech, kde je vzduch velmi čistý. Řada lišejníků kolonizuje staré stromy nebo mrtvé dřevo a některé jsou na tato stanoviště dokonce vázány. Mnoho druhů lišejníků je závislých na mrtvém dřevě velkých průměrů.

Nationalpark Kalkalpen "Z velké části je stále útočištěm par excellence pro mnoho vzácných lišejníků. Je to dáno zvláštními klimatickými podmínkami a starými červenými bukovými porosty." (Eva Kupfer-Wesely a Roman Türk, 1990)

Stříbřité a okrově žluté lišejníky na kůře stromů
Lišejníky na kmeni stromu ©HerfriedMarek
Plicní lišejník rostoucí na kmeni stromu
Plicní lišejník ©Nationalpark Kalkalpen


Pravý plicní lišejník

Pravděpodobně nejznámějším a nejnápadnějším zástupcem lišejníků, které využívají stárnoucí a rozpadající se fázi lesa, je pravý plicník(Lobaria pulmonaria). Plicní lišejník je považován za indikátor čistého ovzduší a téměř přirozených, neporušených lesů s hustými starými listnatými stromy. Kolonizuje kůru starých stromů, obvykle buku nebo javoru. Stejně jako mnoho jiných druhů lišejníků vymizel v mnoha regionech v důsledku intenzivního lesního hospodářství.

+

MM TEst

MMM

Tady to pokračuje

test 2 MM

nejméně 2 MM

 

Používáte zastaralý prohlížeč. Webové stránky se nemusí zobrazovat správně. Zavřít