Pytláctví
Příběhy z oblasti Nationalpark Kalkalpen
Hustě zalesněné pohoří Reichraminger Hintergebirge a Sengsengebirge bylo vždy domovem všech druhů zvěře. To přitahovalo lovce i pytláky.
Existuje mnoho důvodů, proč někdo pytlačí. V dřívějších dobách byla první motivací k pytláctví často trpká nouze, mučivý hlad. Pokud se pytláctví jednou podařilo, lidé byli v pokušení zkoušet to znovu a znovu. To mohlo snadno přerůst ve vášnivé pytláctví.
Pro některé mladíky bylo pytláctví téměř mužským rituálem. Chtěli dokázat svou nebojácnost, smělost, sílu a odvahu vzbouřit se proti autoritám.
Pytlák si je vědom, že se dopouští trestného činu. Tato hra s ohněm má samozřejmě svůj půvab. Pytláci však také zastávají postoj, že Pán Bůh stvořil tuto zvěř pro všechny. Tento postoj znamená, že ignorují zákony. Někteří pytláci se považují za hrdiny, protože se odváží vzepřít úřadům a zákonům.
Proto je s pytláckou (ne)povahou spojeno mnoho emocí. To vede k závažným trestným činům, které jsou založeny na pomstě, strachu, chamtivosti a demonstraci moci a nevyhýbají se ani vraždám a zabitím.
V doložených příbězích o pytláctví mají střety pytláků s lovci nebo lesníky různé výsledky. Někdy se pytlák vzdá bez odporu, často uteče. Jiní se pustí do potyčky nebo použijí zbraně. Existují také zprávy o tom, že lovci použili proti pytlákům ozbrojenou sílu.
Některé střety mezi pytláky a lovci jsou pro jednotlivce otázkou přežití.
Řada pytláckých příběhů převzatých z archivních záznamů má tu nevýhodu, že se nedochovala v úplnosti. Často je k dispozici pouze zpráva nebo dopis a nevíme, jak vše dopadlo. Přesto jsou tyto neúplné příběhy poměrně pozoruhodné. Odráží se v nich kus dobové historie.
Jednotlivé případy jsou uvedeny chronologicky a regionálně, rozděleny podle povodí údolí Enns a Steyr. Předcházejí jim opatření přijatá panstvím Steyr proti pytláctví a přehled uložených trestů.
Jedná se o období od roku 1600 do roku 1946 a v archivu panství Steyr (v Hornorakouském zemském archivu) se dochovalo mnoho zpráv o pytlácích.
