Obojživelníci

S výjimkou mloka alpského potřebují všichni původní obojživelníci k páření, kladení vajíček a výchově mláďat stojaté nebo pomalu tekoucí vody, které pravidelně navštěvují v období rozmnožování. Všech 15 druhů zaznamenaných v Horním Rakousku je zařazeno na "Červený seznam ohrožených obojživelníků (amphibians)" a jsou přísně chráněny podle hornorakouského zákona o ochraně přírody.

V národním parku bylo potvrzeno celkem sedm druhů obojživelníků: Ropucha obecná, ropucha krátkonohá, ropucha obecná, žába kuňka, mloka skvrnitého a mloka alpského. Další tři druhy se vyskytují v bezprostřední blízkosti národního parku: Žába skokanka, žába tůňková a mloka alpského. Ze sedmi potvrzených druhů jsou tři uvedeny ve směrnici o stanovištích (FFH): Ropucha žlutobřichá (příloha II), mník alpský (příloha IV) a žába travní (příloha V). Třemi nejpočetnějšími a nejrozšířenějšími druhy v národním parku jsou travní žába, mloka alpského a ropucha obecná. Dobré populace ropuchy žlutobřiché považují odborníci za nadregionálně a mezinárodně významné.

Ropucha žlutobřichá ve vodě
Ropucha žlutobřichá © Herfried Marek
Ropucha žlutobřichá ve vodě.
Ropucha žlutobřichá © Herfried Marek

Ropucha žlutobřichá

V intenzivně využívaných údolích střední Evropy se ropucha žlutobřichá stala vzácnou a na mnoha místech již vymizela. Již několik let se tak děje i v alpském podhůří. Nationalpark Kalkalpen V oblasti je však stále rozšířená a její nedotčená populace je pro Horní Rakousko stále významnější.

Salamandr alpský na kameni.
Salamandr alpský © Herfried Marek

Salamandr alpský

Salamandr alpský, známý také jako "Bergmandl" nebo "Tattermandl", žije především ve středních a vyšších horských oblastech a dorůstá velikosti kolem 15 cm. Je to jediný původní obojživelník, který k rozmnožování nepotřebuje vodní plochu, ale po několikaleté březosti rodí dvě až čtyři plně vyvinutá mláďata.

Plazi

Nationalpark Kalkalpen V Horním Rakousku žije deset druhů plazů, z nichž sedm se vyskytuje také v . Užovka hladká (známá také jako užovka rakouská) je jedním z charakteristických druhů národního parku. Díky své výrazné hlavě a černým znakům na hřbetě je tento zcela neškodný had často zaměňován za zmiji, jediného původního jedovatého hada. Užovku hladkou však lze snadno rozeznat podle kulatých zorniček a zaoblené hlavy, protože zmije má nápadné načervenalé oko se svislou eliptickou zorničkou a plochý čenich. Dalším jistým znakem je tmavý, široký klikatý pruh zmije, zatímco vzorek na zádech užovky hladké tvoří párové tečky. Nationalpark Kalkalpen V horách jsou u zmije preferovány uhelně černé formy ("pekelné zmije"), zatímco měděně červená barevná varianta ("ohnivé zmije") se vyskytuje také jako zvláštní rarita na . Mezi ještěrkami je pozoruhodný výskyt velmi teplomilné ještěrky písečné v překvapivě vysokých nadmořských výškách, blízko hranice stromů. Mnohem častěji je pozorována ještěrka horská, která se vyskytuje i jako kulturní sukcese a ve značném počtu se usazuje na horských pastvinách, nejlépe v blízkosti mokřadů. Nationalpark Kalkalpen Teplomilné želvy chybí ve skupině plazů na .
Dvě ještěrky písečné na kůře stromů
Ještěrky písečné © Herfried Marek
Horská ještěrka běží přes kámen
Ještěrka horská © Franz Sieghartsleitner

Ještěrka horská

Ještěrka horská je s délkou asi 18 cm jedním z nejmenších plazů v Rakousku.

Měděně zbarvená zmije ležící stočená na kameni.
Zmije v hnědé barevné variantě ©HerfriedMarek

Zmije

Zabarvení sčítačky je velmi proměnlivé, což znemožňuje jednoznačný popis. V národním parku se vyskytuje jak zcela černá, tak i červenohnědá se známým klikatým pruhem na hřbetě.

Moje údaje:

Příjezd*

Podrobnosti o požadovaném programu národního parku:

MM TEst

MMM

Tady to pokračuje

test 2 MM

nejméně 2 MM

 

Používáte zastaralý prohlížeč. Webové stránky se nemusí zobrazovat správně. Zavřít
+