Obojživelníci
S výjimkou mloka alpského potřebují všichni původní obojživelníci k páření, kladení vajíček a výchově mláďat stojaté nebo pomalu tekoucí vody, které pravidelně navštěvují v období rozmnožování. Všech 15 druhů zaznamenaných v Horním Rakousku je zařazeno na "Červený seznam ohrožených obojživelníků (amphibians)" a jsou přísně chráněny podle hornorakouského zákona o ochraně přírody.
V národním parku bylo potvrzeno celkem sedm druhů obojživelníků: Ropucha obecná, ropucha krátkonohá, ropucha obecná, žába kuňka, mloka skvrnitého a mloka alpského. Další tři druhy se vyskytují v bezprostřední blízkosti národního parku: Žába skokanka, žába tůňková a mloka alpského. Ze sedmi potvrzených druhů jsou tři uvedeny ve směrnici o stanovištích (FFH): Ropucha žlutobřichá (příloha II), mník alpský (příloha IV) a žába travní (příloha V). Třemi nejpočetnějšími a nejrozšířenějšími druhy v národním parku jsou travní žába, mloka alpského a ropucha obecná. Dobré populace ropuchy žlutobřiché považují odborníci za nadregionálně a mezinárodně významné.


Ropucha žlutobřichá
V intenzivně využívaných údolích střední Evropy se ropucha žlutobřichá stala vzácnou a na mnoha místech již vymizela. Již několik let se tak děje i v alpském podhůří. Nationalpark Kalkalpen V oblasti je však stále rozšířená a její nedotčená populace je pro Horní Rakousko stále významnější.

Salamandr alpský
Salamandr alpský, známý také jako "Bergmandl" nebo "Tattermandl", žije především ve středních a vyšších horských oblastech a dorůstá velikosti kolem 15 cm. Je to jediný původní obojživelník, který k rozmnožování nepotřebuje vodní plochu, ale po několikaleté březosti rodí dvě až čtyři plně vyvinutá mláďata.
Plazi


Ještěrka horská
Ještěrka horská je s délkou asi 18 cm jedním z nejmenších plazů v Rakousku.

Zmije
Zabarvení sčítačky je velmi proměnlivé, což znemožňuje jednoznačný popis. V národním parku se vyskytuje jak zcela černá, tak i červenohnědá se známým klikatým pruhem na hřbetě.