Savci

Nationalpark Kalkalpen V současné době bylo potvrzeno 55 druhů savců na . Nationalpark Kalkalpen Netopýři tvoří se 17 druhy většinu, přičemž druhy úzce přizpůsobené lesnímu prostředí, netopýr brvitý a netopýr Bechsteinův, patří mezi charakteristické druhy . Netopýra podkováře malého odborníci řadí do kategorie nadregionálního významu vzhledem k týdennímu hnízdění pozorovanému v národním parku.
Prchající kamzík ve skále
Kamzík ©HerfriedMarek

S návratem rysa na konci 90. let a příchodem vydry před několika lety se vedle orla skalního objevují další dva velcí dravci, kteří byli původně autochtonní a opět hrají udržitelnou roli v přirozené regulaci biotických společenstev na území národního parku. Díky tomu může člověk alespoň částečně omezit jejich regulační funkci v okolí kopytníků (jelen, kamzík, srnec). Nationalpark Kalkalpen Vzhledem ke geomorfologické situaci a zejména sněžným zimám chybí v , včetně kozorožce, sviště a kočky divoké, několik známých alpských druhů savců.

Zpoza mechem porostlého kmene stromu vyhlíží kuna lesní.
Kuna lesní ©MichaelaWalch
Malí netopýři visící hlavou dolů z dřevěného stropu
Podkovář malý © Guido Reiter

Netopýr podkovář malý

S hmotností pouhých čtyř až deseti gramů a rozpětím křídel 25 cm je podkovář menší jedním z nejmenších evropských druhů netopýrů.

+
Malí netopýři visící hlavou dolů z dřevěného stropu
Podkovář malý © Guido Reiter

Profil netopýra podkováře malého


L
atinský název: Rhinolophus hipposiderosCharakteristika: S hmotností pouhých čtyř až deseti gramů a rozpětím křídel 25 cm je podkovář menší jedním z nejmenších evropských druhů netopýrů.

V severních vápencových Alpách se podkovář malý vyskytuje na západě až do Horního Rakouska. V národním parku se plánuje průzkum populace; v jeskyni Rettenbach byly potvrzeny dva záznamy.

Zvířata hibernují od října/listopadu do března/dubna, kdy se zcela zahalí do křídel. Jako zimoviště využívají téměř výhradně jeskyně a tunely, zatímco budovy - především půdy - jim slouží jako letní sídla a k odchovu mláďat.

Jejich kořistí jsou především drobní motýli a komáři. Ke shánění potravy potřebují bohatě strukturované (listnaté) lesy, lesní okraje a živé ploty, které se nacházejí v okruhu dvou až tří kilometrů od jejich nocovišť a jsou s nimi spojeny vegetací, která jim poskytuje úkryt. To je důležité, protože netopýři se orientují na dřevinné struktury a vyhýbají se přeletům nad otevřenými plochami.
Jejich populace v Evropě výrazně poklesly. Podle nových zjištění ze Švýcarska je tento úbytek způsoben především používáním pesticidů a také změnami v krajině. Severní hranice evropského rozšíření se od 50. let 20. století dramaticky posunula směrem na jih. Díky své schopnosti vyrovnávat se s různými teplotami, včetně nízkých teplot a vysokých srážek, se druh dokázal stáhnout do vyšších nadmořských výšek. Areál rozšíření sahá od severozápadní Afriky přes Evropu, Malou Asii, střední Asii až po Kašmír a od západní Arábie přes Etiopii až po východní Súdán. V Rakousku osidluje především výše položené pánve a podhůří, odkud podél údolí proniká hluboko do Alp.

Stav, ohrožení a ochrana

Nationalpark Kalkalpen






Status : není podrobně znám Status Horní Rakousko (2005): není běžný Červený seznam Rakouska (2005): ohrožený Ohrožený v Evropě (2005): potenciálně ohrožený Odpovědnost za ochranu přírody pro Rakousko: silně odpovědný Potřeba opatření pro Rakousko: potřeba ochrany vzhledem ke směrnici EU o stanovištích: příloha II, IV Zákon o ochraně přírody Horního Rakouska: chráněný

MM TEst

MMM

Tady to pokračuje

test 2 MM

nejméně 2 MM

 

Používáte zastaralý prohlížeč. Webové stránky se nemusí zobrazovat správně. Zavřít