Nationalpark Kalkalpen
V rámci programu LE 14-20 financovaného spolkovou zemí Horní Rakousko a EU byl v letech 2015-2017 realizován úvodní projekt zaměřený na evidenci mechorostů FFH v. Hlavním cílem projektu bylo selektivní vyhledávání a dokumentace druhů FFH očekávaných na území NP Kalkalpen a evidence jejich populační struktury. Na základě toho mělo být analyzováno potenciální rozšíření těchto druhů. Zkušenosti z mapování měly být podkladem pro prvotní posouzení stavu ochrany a významu území pro příslušné druhy.
Kromě toho měly být selektivně zaznamenány i další mechy mrtvého dřeva. V průběhu průzkumu byl na 151 kmenech (17 ploch) nalezen mech vidličnatka zelená (Dicranum viride), a to v populacích o rozloze v některých případech téměř jednoho metru čtverečního. Druh rostl buď na mrtvém dřevě, nebo na živých bucích v blízkosti vodních ploch. Maximální vzdálenost od vodního toku závisela na množství vody v tocích a expozici ploch. Upřednostňována byla N-expozice. Na dvou lokalitách byl druh nalezen i se sporofytem, což je okolnost, která je v literatuře uváděna jako velmi vzácná. Nationalpark Kalkalpen D icranum viride má jistě jedno z nejvýznamnějších center svého rozšíření v Rakousku na .
Lze očekávat, že skutečný výskyt je ještě větší, protože nebyl proveden celoplošný průzkum všech výskytů, ale těžiště práce spočívalo ve vypracování adekvátní hypotézy rozšíření. Mech sklípkan zelený(Buxbaumia viridis) byl nalezen na 43 mrtvých dřevinách ve 14 oblastech. Počet sporofytů na jedno mrtvé dřevo se pohyboval od jednoho do více než dvaceti. Druh rostl většinou na ležícím mrtvém dřevě, někdy také na pařezech, především smrku, vzácněji modřínu. Průměrný rozklad mrtvého dřeva byl střední až silný. Druh preferuje méně vlhká stanoviště než Dicranum viride, většinou mrtvé dřevo na půdách bohatých na humus. Průměrná nadmořská výška výskytu (1100 m) byla téměř o 400 m vyšší než u Dicranum viride, což je dáno především rozšířením smrku a modřínu. Výskyty ve vyšších nadmořských výškách, které nebyly zkoumány, by byly cílem dalších studií. Opakovaný monitoring v roce 2017 na dvou plochách, které v roce 2016 vykazovaly obzvláště hojné výskyty, zdůraznil kontinuitu výskytu 4 druhů v následujícím roce, ačkoli rok 2017 byl výrazně sušší než rok 2016. V současné době se zdá, že druh je více omezen ve svém rozšíření než ve svém stanovišti v důsledku hojnosti mrtvého dřeva. V dlouhodobém horizontu, kdy se v nižších nadmořských výškách ustálí přirozená populace dřevin s převahou buku, lze očekávat mírný úbytek druhu. Další studie o biologii a ekologii rozšíření druhu by měly tuto skutečnost objasnit.
Na třech plochách byl na mírně rozloženém mrtvém dřevě nalezen lopatkovec korutanský (Scapania carinthiaca). Všechno mrtvé dřevo se nacházelo přímo u potoků; zdá se, že druh potřebuje zaplavování.
Nationalpark Kalkalpen Jedná se o zdaleka nejvzácnější z cílových druhů a za zmínku stojí tři nové výskyty. Celkově lze říci, že se jedná o důležité útočiště pro přežití všech tří druhů FFH v Rakousku. Nationalpark Kalkalpen Kromě toho bylo navzdory pouze výběrovým průzkumům na mrtvém dřevě zjištěno 59 dalších druhů mechů, včetně velmi vzácných druhů, jako jsou Scapania apiculata a Scapania scapanoides, což jasně zdůrazňuje význam pro zachování obecně vzácných druhů na mrtvém dřevě.
Další mezery ve znalostech mají být objasněny v rámci probíhajícího projektu, který bude realizován v letech 2018-2020. Nationalpark Kalkalpen Například vliv látek znečišťujících ovzduší na mechy FFH v je z velké části neznámý. Pokud jde o šíření a autoekologii mechu sklípkánka zeleného(Buxbaumia viridis), odborníci stále tápou. Podrobné studie a instalace monitorovacího systému by měly umožnit lepší pochopení biologie tohoto druhu, a tím také přispět k zajištění jeho příznivého stavu z hlediska ochrany. Korutanský lopatkovec (Scapania carinthiaca), pro nějž národní park rovněž představuje centrum rozšíření, má být podroben monitoringu.
Celou závěrečnou zprávu si můžete přečíst na tomto odkazu:
