Monitorování

Protože vývoj přírody v národním parku by měl být co nejméně ovlivňován člověkem, ale existuje velký zájem o pozorování této dynamiky, je cílem tohoto projektu trvalé sledování přírodního prostředí a jeho změn. Dva nejdůležitější cíle lze definovat následovně:

1. Celoplošný průzkum současného stavu území na základě měřitelných parametrů (podklad pro plánování, vymezení a úkoly řízení).
   
   
2. Celoplošná dokumentace dynamiky přírodního vývoje a sledování změn prostřednictvím pravidelného opakování průzkumů (nejdůležitější aspekty: Účinky ukončení hospodářského využívání a účinnost managementových opatření).

Jednotlivé vzorky jsou síťové vzorky s roztečí bodů 300 metrů. Výsledkem je přibližně 1800 vzorkovacích bodů pro celou oblast národního parku. S výjimkou roku 2002 se odběry vzorků provádějí každoročně od roku 1996. V roce 2001 bylo zaznamenáno přibližně 1250 bodů.
Opakované průzkumy těchto bodů se mají provádět v osmiletém cyklu (monitoring).

Pro každé místo odběru vzorků se shromažďuje přibližně 200 měřených veličin. Pro interpretaci těchto údajů je zásadní referenční prostředí (měření v okolí) a systematické propojení primárních údajů. Analýzy se provádějí pro celou oblast a pro osm přírodních podoblastí.

Výsledky:

Nationalpark Kalkalpen Stromy v něm jsou výrazně starší a větší než rakouský průměr. Analýza jednotlivých údajů odhalila průměrný věk lesních porostů kolem 120 let. Rakousko jako celek i Horní Rakousko mají průměrný věk porostů kolem 60 let. Podíl čistě smrkových porostů je výrazně nižší než v celém Rakousku. Podíl mrtvého dřeva a poškození skalním řícením jsou nadprůměrné.

Zkoumání, do jaké míry je výběrová oblast Zöbelboden reprezentativní pro celý národní park, ukázalo dobrou reprezentativnost pro části národního parku, ale ne pro celé území parku.

Dominantní skupinou půdních typů v národním parku jsou rendziny, mezi humusovými typy převažují spraše. K dispozici je typové schéma pro 34 vyskytujících se typů stanovišť.

Snižující se míra spárkaté zvěře a současně rostoucí hustota kopytníků svědčí o dobře fungujícím managementu volně žijících zvířat, je však třeba dbát na to, aby se počet kopytníků v blízké budoucnosti příliš nezvýšil. Ve vzorkovaných oblastech bylo dosud zaznamenáno 916 různých druhů rostlin. Z nich 139 druhů je uvedeno v Červeném seznamu ohrožených kapradin a kvetoucích rostlin Horního Rakouska (Grims et al. 1997) a 73 druhů je částečně nebo zcela chráněno hornorakouským zákonem o ochraně přírody. Zákon o ochraně přírody.

Ze 41 současných vegetačních typů jsou nejčastější sněhové smrko-jedlové a buko-smrkové lesy. Potenciálně přirozených vegetačních typů bylo rozlišeno 33, přičemž i zde převažují bučiny.

Analýza blízkosti k přírodě (hemerobie) ukazuje jasné rozdíly mezi jednotlivými studovanými oblastmi. Nejvýrazněji se studijní oblasti liší v kritériu "přirozenost kombinace dřevin". Umělé a silně pozměněné kombinace dřevin se vyskytují v téměř 20 % sledovaných oblastí.